Byla jsem v novém městě, poprvé bydlela sama, potkávala každý den nové lidi, seznamovala se s chodem Ostravské univerzity a vlastně celého vysokoškolského života. A pak přišla první akce na vysoké škole. Se spolužáky z geografie jsme vyrazili do hospody na kolejích a zde jsem potkala náhodného kluka, který se u piva zmínil o náboru do jedné zvláštní organizace, o které jsem nikdy neslyšela. V té době jsem bydlela na kolejích, škola byla lehká (to jsem nevěděla co mě v ní ještě čeká 😀 ), měla jsem plno volného času, a tak jsem jim poslala životopis a šup – byla jsem v SUSce.

Úplně si vzpomínám na moji první schůzi (SUSáci se schází a probírají minulé i nadcházející akce). Byla jsem docela vyděšená, plno starších studentů, kteří vypadali strašně chytře, používali slova, kterým jsem nerozuměla jako například PR, Fundraising, Line-up a podobně. Hned se mě ptali, co bych chtěla dělat, ale já to nevěděla, řekla jsem: „Asi organizování akcí.“ Ale to jsem vůbec netušila, co tyhle slova znamenají.

Můj první rok v téhle unii byl plný navazování nových přátelství, zjištění jak to v SUSce funguje, jak se dělají nejrůznější akce od plesů až po Majáles. Ale vždycky jsem dělala jenom „poskoka“. To znamená, že jsem prodávala tombolu, byla u vstupu nebo třeba za barem. Ano, i takové zkušenosti vám SUSka dá 😀

Ale pak přišel podzim 2014, začal můj druhý rok v Ostravě, na OU i v SUS. Na akcích jsem dostávala na starost „větší“ věci, jako třeba zajištění baru, domluva s dodavatelem apod. A pak nastal ten rozhodující moment. Bylo to druhé výjezdní zasedání (zasedání je ve zkratce asi toto: všichni členové jednou za semestr společně vyjedou do hor a dělají teambulding), prezidentka SUSky si mě vzala stranou a zeptala se, jestli nechci dělat jednu z největších akcí co SUSáci dělají a to ples v Akordu. V tu dobu jsem byla opravdu poctěna, na takovou příležitost jsem čekala dlouho a konečně byla tu! Všichni starší a zkušenější členové říkali, že stačí začít plánovat po Vánocích, jelikož ples byl, shodou náhod, v únoru v pátek třináctého. Jak řekli, tak jsem udělala, ale byla to chyba, bylo pozdě. Řeknu vám, to byla jedna ze zkušeností, na které jen tak nezapomenu. Zvládnout šílené zkouškové, plánovat ples pro 500 lidí a do toho pracovat jako servírka, je fakt náročné, věřte mi. Nakonec se všechno povedlo. Ples dopadl dobře, lidé se bavili, vše klapalo a ve škole jsem všechny zkoušky dala 🙂

Kamarádi ví, že po plese jsem říkala: „Už nikdy!“ A tím jsem se i řídila, na akcích jsem pomáhala, jak jsem uměla, nebylo to pro mě nějak náročné, protože už jsem věděla, jak to chodí, a nebrala jsem řídící role. A pak najednou, teď už bývalá viceprezidentka Terka oznámila, že končí a jede na příští semestr studovat do Prahy na Karlovku a hledá nástupce. Já byla v klidu, oni věděli, že to nechci. Ale jak šel čas, bylo jaro, Majáles, konec druháku, tak jsem si nějak uvědomovala, že asi vyberou na tuto pozici mě. A slečna prezidentka to udělala chytře – počkala si na jedno ráno po bouřlivé SUSácké akci, kdy jsem sotva vnímala svět a mezi řeči oznámila, že jsem viceprezidentka pro organizaci aktivit.

Teď se s tím snažím nějak smířit. Neuvěřitelně mě děsí ta zodpovědnost, kterou tímto na sebe beru. Mít na starost všechny akce, jestli budou v zisku nebo budou ztrátové, rozdělovat úkoly, domlouvat prostory a prostě věci, co si neumíte ani představit. Bude to zajímavý rok – SUSka, škola s bakalářkou a k tomu práce.

Na závěr bych chtěla říct, že vstup do téhle organizaci mi v životě zatím přinesl nejvíc. Taková dobrodružství, akce, výšlapy na hory, párty a hlavně přátelství, které jsem díky SUSce našla, bych hledala opravdu těžko a většinu z mých dobrých přátel bych nikdy nepotkala.

Sdílejte také na